Airborne a 2. sv. válka
Prvně byla 101. divize založena a aktivována v listopadu roku 1918, již příští měsíc však byla demobilizována a později znovu aktivována v červnu 1921 jako záložní jednotka. Divize byla v září umístěna do Millwaukee (Wisconsin) a byla tvořena převážně záložníky, kteří byli do služby povoláni po vyhlášení války. Jako záložní divize byla rozpuštěna 15. srpna 1942 a zároveň reorganizována jako 101. vzdušná výsadková divize pod velením U.S. Army.
101. výsadková divize byla aktivována v Camp Claiborne (Louisiana) a jejím velitelem se stal právě povýšený generál William C. Lee. Divize byla tvořena 327. a 401. plukem kluzákové pěchoty (Glider Infantry Regiment – GIR) a jedním, 502., plukem výsadkové pěchoty (Parachute Infantry Regiment – PIR), ačkoliv ten byl stále lokalizován ve Fort Benningu (Georgia). Složení divize kluzákovými a výsadkovými jednotkami bylo mnohokrát debatováno a v následujících měsících byla divize doplněna 506. a 501. plukem.
Protože byla 101. divize aktivována jako výsadková, bylo třeba její vojáky vycvičit pro nadcházející bojové nasazení. V říjnu 1942 se divize přesunula do Fort Braggu (Severní Karolína) a poté, co se připojil i 502. pluk, začal výcvik mužstva pod vedením Výsadkového velitelství. Během výcviku se záhy objevila rivalita mezi výsadkovými a kluzákovými jednotkami. Výsadkáři byli považováni za elitu armády a dostávali vyšší plat a příplatky za seskoky během bojových misí. Ačkoliv povinnosti a předpokládané nebezpečí kluzákářů bylo stejně nebezpečné, dostávali vojáci jen základní plat. Tato situace pokračovala i během roku 1944, ačkoliv se velitelé snažili udržet mír mezi pluky. I přes tyto obtíže pokračoval výcvik vojáků a snaha získat co největší množství kvalifikovaného personálu pro důležité pozice.
Na jaře roku 1943 byli příslušníci 101. divize připraveni k prvním taktickým cvičným manévrům. Okamžitě po těchto cvičeních se 101. divize zúčastnila cvičení v Tennessee, cvičné operace obrovského rozsahu. Těsně před cvičením, 10. června 1943, se k divizi připojil i 506. výsadkový pluk. Výkon, který během cvičení „Křičící orli“ předvedli, působivě demonstroval schopnosti amerických výsadkových sil. Bohužel byl během havárie kluzáku zraněn velící generál Lee. Později k tomuto incidentu poznamenal: „Příště raději vyskočím s padákem“. Tato nehoda upozornila na přehlížené kluzákáře a poskytla jisté vyrovnání, když už ne zvýšení platu.
Divize se po cvičení vrátila do Fort Braggu, kde pokračovala v tréninku a až do poloviny srpna předváděla různé demonstrační seskoky pro oficiální inspekce, kdy obdržela rozkaz k přesunu do zámoří. Poté, co divize dorazila do Anglie, byla umístěna do Wiltshiru a Berkshiru, kde pokračovala s výcvikem. Začátkem roku 1944 nastal pro 101. výsadkovou divizi čas změn.
V lednu 1944 obdržela 101. divize třetí pluk výsadkové pěchoty, a to 501. pluk. 5. února 1944 však generál Lee prodělal srdeční infarkt. Ačkoliv stál u zrodu divize od samého počátku i během tréninku pro nadcházející boj v Evropě, nemohl se nyní generál zúčastnit bojového křtu 101. divize. Byl odvolán a vrátil se do Spojených států. Velení divize přijal 14. března 1944 brigádní generál Maxwell D. Taylor, dřívější velitel dělostřelectva 82. výsadkové divize. Divize prošla během tohoto měsíce mnoha změnami, když byl 2. prapor 401. pluku kluzákové pěchoty převelen k 82. divizi. Naopak 1. prapor byl připojen k 327. pluku kluzákové pěchoty jako 3. prapor, ačkoliv se stal jeho oficiální součástí až v květnu 1945.
101. divize se během pobytu v Anglii zúčastnila třech cvičení: BEAVER („Bobr“), TIGER („Tygr“) a EAGLE („Orel“). Během operace BEAVER v Slapton Sands na devonshirském pobřeží, části divize vyskakovaly z nákladních vozidel namísto letadel s cílem dobýt mosty, které vedly přes zátoky za plážemi. Během operace TIGER plnila divize podobné úkoly jako při předchozím cvičení. Operace EAGLE, konaná během druhého květnového týdne, byla generálkou před nadcházející invazí do Normandie. 101. divizi, nyní již vysazovanou z opravdových letadel, bylo opět svěřeno obsazení hrázních mostů vedoucích z fiktivní pláže. Navzdory nedorozumění, které způsobilo vysazení většiny vojáků 101. divize na špatném místě, byly cíle operace splněny a cvičení bylo hodnoceno jako úspěšné. Poté se divize vrátila do táborů a pokračovala v přípravách na nadcházející boje na kontinentě.
D-DAY - OPERACE NEPTUNE
101. výsadková divize zažila první bojové nasazení během invaze do Normandie – 6. června 1944. Divize, která byla součástí Skupiny VII, seskočila za tmavého rána před Hodinou-H s cílem obsadit pozice západně od pláže Utah. Úkolem bylo zajistit pozice jižně od pláží, zneškodnit německou obranu pláží, umístěnou více ve vnitrozemí a umožnit tak invazním jednotkám, až dobudou pláž, pokračovat do vnitrozemí. „Křičící orli“ měli zajistit hrázní mosty vedoucí od pláží k St. Martin-de-Varreville a Pouppeville. V jižním sektoru bylo úkolem divize dobýt stavidlo v La Barquette a zničit silniční most severozápadně od Carentanu a železniční most na více na západě. V tu samou dobu měly další jednotky vojáků ze 101. divize vytvořit dvě předmostí v Le Port na řece Douve, severovýchodně od Carentanu.
Jak se formace výsadkových letadel blížila k francouzskému pobřeží, sílící mlha a protiletadlová palba přinutila některá letadla opustit formace. Výsadkáři obou divizí, 82. i 101., minuli své zóny dopadu a byli tak rozptýleni po velkém území. Pro některé výsadkáře tak bylo prvním bojovým úkolem najít své jednotky; 1500 vojáků 101. divize bylo ihned po dopadu zabito nebo zajato. Jakmile se jednotky nebo dokonce jednotliví vojáci shromáždili, měli problém s nalezením pozic svých cílů. Vojáci 101. divize měli přislíbené posily, které se měly snést v 51 divizních kluzácích za úsvitu. Ovšem kluzákové jednotky měly své vlastní problémy. Mnoho kluzáků se zřítilo a v jejich troskách zahynulo mnoho vojáků, včetně brigádního generála Dona F. Pratta, zástupce velitele divize. Druhý sled kluzáků při západu slunce toho dne byl taktéž provázen množstvím nehod.
Nicméně přeživší výsadkáři 101. divize vytrvali a přidělené úkoly převážně splnili. Se západem slunce vojáci obsadili výjezdy z pláží ve svém sektoru a navázali kontakt se 4. obrněnou divizí. Stejně tak se pod kontrolu „Křičících orlů“ dostalo říční stavidlo v La Barquette, ovšem nepodařilo se zajistit přechod řeky Douve. Následující den se některé jednotky divize pokusily rozšířit jižní sektor, avšak díky silné německé obraně poblíž vesnice St. Côme-du-Mont byl úspěch jen nepatrný. Ten samý den generál Eisenhower nařídil, aby veškeré další americké snažení směřovalo k „zalepení“ mezery mezi Sborem V a Sborem VII. Sedmý sbor obdržel rozkazy k dobytí nedalekého města Carentan, který měla provést 101. divize, v tu dobu v pozicích u vesnice St. Côme-du-Mont.
8. června 1944 vojáci 501. a 506. pluku, společně s 1. praporem 401. pluku kluzákové pěchoty, zaútočili na německé pozice v St. Côme-du-Mont. 3. prapor 501. pluku zaujal pozice jižně od městečka podél hlavní silnice do Carentanu kde navázal kontakt s nepřítelem. 1. prapor 401. pluku byl přivolán na pomoc 3. praporu, avšak nepřátelé se stáhli dříve než kluzákáři dorazili. Oba prapory sledovaly německé stahování, avšak bez dalšího kontaktu. Němci opustili městečko a tak mohli „Křičící orli“ plánovat útok na Carentan.
Útok na Carentan vedl dvěma směry. Pravá část překročila silnici severozápadně od Carentanu, obešla město a pokračovala jihozápadně směrem k La Billonerie, vršek nazvaný Kóta 30, který pokrýval předpokládané německé únikové trasy. Levá část útočných sil překročila řeku Douve poblíž Brevands a její větší část pokračovala v útoku na Carentan, zatímco zbytek sil se přesunul východně k řece Vire, aby navázal kontakt s Pátým sborem.
3. prapor 502. pluku vedl pravou část útoku podél hrázní silnice. Bohužel přesun byl velice zdlouhavý. Muži z 502. pluku tak pokračovali podél hráze bez krytí, přímo proti nepřátelské palbě. Prapor se pomalu posouval dokud nedosáhl mostu přes řeku Madeleine a poté se rozběhl do nepřátelských pozic, soustředěných ve starém statku obklopeném živými ploty. Velitel praporu, podplukovník Robert G. Cole, zažádal o dělostřelecké odstřelování statku, avšak to nebylo úspěšné. Vojáci byli přikováni k zemi nepřátelskou palbou, když podplukovník Cole zavelel k útoku se vztyčenými bajonety. Postavil se do čela útoku, avšak všichni jeho muži jeho rozkaz neslyšeli. Výkonný důstojník proto vojáky pobídl vpřed a Cole pokračoval v útoku následován svými muži. Němci se ze statku stáhli, zatímco útočící vojáci čistili nepřátelské pozice v živých plotech. Cole byl za tento čin oceněn Medailí cti (Medal of Honor), avšak byl zabit dříve, než stačil ocenění přijmout.
S těžkými ztrátami způsobenými pomalým přesunem podél silnice a v situaci po předchozím útoku na bajonety, nemohl prapor pronásledovat prchající nepřátele. Proto byl povolán 1. prapor 502. pluku, aby Němce pronásledoval. Bohužel i 1. prapor se během přesunu podél silnice dostal pod nepřátelskou palbu a akce byla zrušena. Namísto pronásledování se tedy oba prapory zakopaly na nově dobytých pozicích. Hned dalšího rána se Němci pokusili pozice dobýt silným protiútokem, avšak oba prapory celý den německé útoky odrážely, dokud nebyly posilněny 2. praporem 502. pluku. Dne 12. června vystřídaly jednotky 506. pluku vyčerpané vojáky 502. pluku a toho večera dokončily přesun okolo Carentanu ke Kótě 30.
Zatímco se 502. prapor probíjel podél hrázní silnice, 327. kluzákový prapor společně s praporem od 401. pluku vedl útok na levém křídle. 10. června jednotky překročily řeku Douve a obsadily město Brevands. Rota A 401. pluku pokračovala s cílem navázat kontakt se Sborem V jihovýchodně směrem ke městu Auville-sur-le-Vey. Narazila však na úpornou německou obranu v předměstí, proto rota prorazila německou linií, kde navázala kontakt s 29. pěší divizí, součástí Pátého sboru. 327. pluk poté, co překonal řeku Douve, obdržel rozkaz zmocnit se železničního i silničního mostu přes kanál Vire-Taute a zablokovat tak východní ústupové cesty z Carentanu. Silniční most se podařilo dobýt, avšak železniční most byl během boje vyhozen do vzduchu. Muži z 327. pluku překročili kanál a probíjeli se dál směrem ke Carentanu, dokud nebyli zastaveni silnou nepřátelskou obranou asi půl míle před městem.
Na příkaz generála Taylora vedl dne 12. června konečný úder na Carentan brigádní generál Anthony C. McAuliffe, velitel divizního dělostřelectva. Během noci z 11. na 12. června bylo město vystaveno těžké dělostřelbě, avšak většina obránců se stáhla z Carentanu pod rouškou tmy, aniž by byli zpozorováni. Následujícího rána pronikl od jihozápadu 2. prapor 506. pluku do města a spojil se s 1. praporem 401. pluku, který zaútočil od severovýchodu. 501. a 506. pluk se přesunul podél silnic na jihozápad, aby byly zabezpečeny východy z města, zatímco 327. pluk pokračoval na východ. Bohužel obě skupiny narazily na nepřítele a jejich postup byl zpomalen. 13. června Němci podnikli zuřivý útok s cílem znovu dobýt město. Proto velení První armády vyslalo 2. obrněnou divizi směrem ke Carentanu, aby podpořila bránící se „Křičící orly“. Společnými silami výsadkářů s tankisty byl útok zastaven a město udrženo.
Dva dny poté, 15. června, byl zprovozněn Osmý sbor a 101. divize byla přeřazena pod jeho velení. Úkolem bylo zabezpečit obrané pozice podél poloostrova Cotentin a „Křičícím orlům“ byla svěřena obrana levého křídla. 27. června dorazila 83. pěchotní divize a vystřídala 101. divizi na obraných pozicích. Dva dny poté byla divize uvolněna od Sboru VIII a odjela do Cherbourgu vystřídat 4. obrněnou divizi. 101. divize zůstala na místě jako záloha 1. armády do půlky července, kdy se vrátila zpět do Anglie k odpočinku a tréninku.
Divize utrpěla během bojů v Normandii značné ztráty jak na životech, tak na vybavení. Celé léto divize strávila vystrojováním, výcvikem nováčků a čekáním na novou misi. V tu dobu generál Eisenhower žádal vrchní velení, aby svěřila spojenecké výsadkové síly pod jeho velení. V srpnu 1944 založil 1. spojeneckou výsadkovou armádu (1st Allied Airborne Army, tzv. Triple A), pod kterou spadaly americké a britské (spolu s polskou) výsadkové jednotky. Nové armádní uskupení bylo použito v září 1944 během spojeneckého úderu v severní Evropě: v operaci MARKET-GARDEN.
OPERACE MARKET-GARDEN
Operace MARKET-GARDEN byla plánována ve dvou fázích. Operace MARKET byla výsadkovou částí útoku, zatímco GARDEN byla útokem pozemním. Cílem výsadkářů První spojenecké výsadkové armády bylo seskočit nad Holandskem a zajistit koridor od města Eindhoven na sever k Arnhemu, kterým budou pozemní jednotky britského 30. sboru pokračovat až k jezeru IJesselmeer (angl. Yssel Lake, něm. Zuider Zee). Výsledným úkolem by bylo překročit řeku Rýn a prorazit německý západní obranný val. Území Holandska, protkané hrázemi, příkopy, řekami a kanály, by bylo pro pozemní síly prakticky neprostupné, pokud by nemohly jednotky postupovat po silnicích. Aby byla operace úspěšná, museli výsadkáři bezpečně zajistit silniční tepnu s neporušenými mosty.
Den-D byl stanoven na 17. září 1944 a 101. výsadková divize byla připravena k seskoku společně s 82. výsadkovou divizí, britskou 1. vzdušnou divizí, 52. divizí Lowland a 1. polskou výsadkovou brigádou. Na rozdíl od seskoku v Normandii měl být výsadek na příkaz generálporučíka Lewise H. Breretona, velitele Triple A, proveden za denního světla. Bohužel nedostatek transportních letadel neumožnil vysazení všech tří výsadkových divizí v jeden den, a proto byli velitelé nuceni vybrat jednotky, které seskočí nejdříve. 101. divizi byl svěřen úkol, aby kryla jižní křídlo britských výsadkových sil a zabezpečila patnáctimílový sektor mezi Eindhovenem a Veghelem. Z tohoto důvodu zvolil generál Taylor vysazení 3 pluků výsadkové pěchoty na 17. září. 327. pluk měl do oblasti dorazit v čase D+1 a divizní dělostřelectvo v D+2.
Když se letadla nesoucí výsadkáře 101. divize přiblížila k cílů, dostala se do těžké protiletadlové palby, ale piloti udrželi kurz a většina výsadkářů seskočila nad určenými oblastmi. Ty byly určeny západně od hlavní silnice a blízko vesnic Zon, St. Oedenrode a Best. 506. pluk seskočil poblíž vesnice Zon a jeho úkolem bylo zajistit silniční most přes Vilhelmin kanál jižně od vesnice. Jakmile by byl most zajištěn, měli vojáci 506. pluku pokračovat směrem na jih a dobýt Eindhoven. Seskoková zóna 502. pluku byla severně od zóny 506. pluku a cílem bylo zajistit obranu oblastí seskoku obou pluků, kde měly později přistát kluzáky. Dále pak dobýt silniční most přes řeku Dommel u vesnice St. Oedenrode. Navíc generál Taylor nařídil, aby pluk vyslal jednu rotu jižně od Bestu a zmocnil se ostatních mostů přes Vilhelmin kanál. A 501. pluk byl vysazen severně od dopadu 502. pluku u města Veghel. Rozkaz zněl, aby pluk získal kontrolu nad železničními a silničními mosty přes Villémův kanál a řeku Aa.
501. pluk splnil určené mise, obsadil Veghel a dobyl mosty se slabou německou obranou. také 502. pluk hlavní přidělené úkoly a střežil St. Oedenrode a most přes řeku Dommel. Rota vyslaná na jih od Bestu se však dostala do problémů a mosty přes Vilhelmin kanál nedobyla. Zatímco 2. a 3. prapor 506. pluku postupně dobýval Zon, 1. prapor doprovázený generálem Taylorem se přesouval jižně od vesnice, aby obsadil mosty přes Vilhelmin kanál. Neboť se čištění vesnice Zon protáhlo, byl postup 1. praporu zastaven silnou nepřátelskou palbou těsně před mostem. Ve chvíli, kdy se k prvnímu praporu připojily dva zbývající prapory, Němci vyhodili most do vzduchu.
Část 506. pluku překonala řeku, zneškodnila německé jednotky na druhém břehu a vytvořila improvizovaný most, aby mohl přejít zbytek pluku. Následujícího dne vojáci osvobodili Eindhoven a do večera město vyčistili od nepřátel. Obyvatelé města byli tak nadšení, že když večer dorazily první britské obrněné jednotky 30. sboru a projížděly skrz Eindhoven, vypadalo to jako při karnevalu. Britští ženisté nahradili zničený most novým a zajistili tak volnou cestu jednotkám dále na sever. Kromě tohoto zničeného mostu splnila divize všechny přidělené úkoly pro Den-D. Dalším úkolem divize bylo zabezpečit a udržet hlavní silniční tepnu na sever, která se stala známou díky četným německým útokům jako „pekelná dálnice“.
V následujících dne poté, co se spojily výsadkové a pozemní jednotky, byla 101. divize, nyní v obraném postavení, vystavena četným německým útoků, jejichž cílem bylo přetnout dálnici a zastavit tak postu spojeneckých sil na sever. Generál Taylor obdržel informaci o chystané německé ofenzivě velkého rozsahu, která měla směřovat z východu i západu dálnice v oblasti měst Veghel a Uden. 22. září se část 506. pluku přesunula k obraně vesnice Uden před německou ofenzivou, avšak hlavní směr útoku vedl přes Veghel. Taylor okamžitě vyslal 327. kluzákový pluk k podpoře 2. praporu 501. pluku do Veghelu. Shodou okolností byl v době německého útoku ve městě i generál McAuliffe, který zde chtěl vytvořit velitelství divize. Na příkaz generála Taylora zde organizoval obranu města.
„Křičící orli“ první německý útok, který směřoval od vesnice Erp, úspěšně odrazili. Nicméně Němci se přesunuli na severozápad, přeťali dálnici mezi Veghelem a Udenem a zaútočili na město ze severu. Ve chvíli, kdy německé obrněné síly dosáhly Veghelu, generál McAuliffe vydal rozkaz k palbě ze všech protitankových zbraní. Německé síly se daly k ústupu poté, co byl zničen velitelský tank. Dodnes není jasné, které jednotce se toto podařilo. Zatím dorazily další prapory 327. a 506. pluku společně s britskými tankovými jednotkami. A ačkoliv německé útoky pokračovaly i dalšího rána, doprovázené silným odstřelováním města, generál McAuliffe a jeho muži vydrželi. Dalším důležitým úkolem bylo znovu otevřít dálnici, neboť tankové jednotky, se potřebovaly co nejdříve dostat na sever.
Generálporučík Brian Horrocks, velitel britského 30. sboru, souhlasil 23. září s vysláním britské 32. brigády zpátky na jih, aby střežila znovu otevřenou dálnici. Stejně tak McAuliffe vyslal dva prapory 506. pluku severně, aby navázali kontakt s nepřáteli. Když Američané dorazili na určené pozice, zjistili, že se již převážná část německých sil stáhla. Vojáci 101. divize vyčistili oblast od nepřátel a pokračovali dál severovýchodně k Udenu, kde se spojili s britskými tankisty. Cesta k Arnhemu byla opět otevřená.
Následující den se Němci znovu pokusili dobýt Veghel, ovšem bez úspěchu. Avšak podařilo se jim znovu přerušit dálniční trasu, tentokrát poblíž vesnice Koevering mezi Veghelem a St Oedenrode. 25. září prvky 506. pluku u vesnice Uden a 1. prapor 502. pluku společně s britskou 50. divizí přesunující se na sever od St. Oedenrode utáhly smyčku okolo nepřátelských pozic podél silnice. Během noci však Němci dálnici zaminovali a opět se stáhli. Druhého dne byli na pozice povoláni spojenečtí ženisté, kteří silnici od min vyčistili a cesta byla opět volná. I přes to, že německé síly sužovaly „Křičící orly“ neustálými útoky v jejich sektoru dálnice, vojáci pozice ubránili a udrželi dálnici průchozí. Spojenecké operace nakonec přinutily Němce použít i jednotky určené k obraně Nizozemí. I přesto že operace MARKET-GARDEN nedosáhla svého cíle, úspěch v Holandsku poskytl spojencům prostor pro další útoky.
Na začátku října byl do prostoru podél dálnice přesunut britsky 8. a 12. sbor a bylo rozhodnuto o dalším využití 101. divize. Ta se 5. října přesunula na sever, aby zaujala obrané pozice v britském sektoru, v oblasti známé jako „ostrov“. Tato oblast, úzký pruh země na sever o Nijmegenu mezi řekami Rýn a Waal, byla sužována neustálými německými útoky. Divize utrpěla při obraně „ostrova“ těžké ztráty. Krátce poté, co americké jednotky zaujaly obrané pozice, byly britské sbory staženy zpět do Anglie. 82. divize se spojila se 101. divizí k obraně „ostrova“ koncem října. Do konce listopadu se měly obě americké výsadkové divize začít připravovat na další bojové seskoky. Koncem listopadu se 101. divize přesunula zpět do Mourmelonu ve Francii pro zasloužený odpočinek. „Křičící orli“ dostali nové vybavení a uniformy a cvičili pro další nasazení. Bohužel události v Ardenském lese jejich odpočinek přerušily a již nikdy nedošlo k bojovému seskoku divize.
BITVA O VÝBĚŽEK – OFENZIVA V ARDENÁCH
Němci spustili svou poslední největší ofenzivu v Belgii 16. prosince, vedoucí z východu skrz slabě bráněnou linii a zastihli spojence naprosto nepřipravené. Osmý sbor generála Troye Middletona, napadený silnějším nepřítelem, zoufale potřeboval posily. Velení sboru bylo umístěno ve městě Bastogne, důležité silniční křižovatce umístěné v jižní oblasti Arden. Generál Middleton byl přesvědčen o tom, že Němci budou potřebovat k dalšímu postupu tankových jednotek dále na západ silniční síť. Kontrola Bastogne jako největšího silničního uzlu byla pro nepřítele důležitá, avšak tvrdě zkoušený Sbor VIII by nedokázal město udržet. Generálporučík Courtney Hodges, velitel První armády, proto žádal na Vrchním velitelství spojeneckých sil (SHAEF) urychleně posily. Jenže jedinými použitelnými záložními jednotkami byly obě americké výsadkové divize a proto Eisenhower rozhodl o jejich přiřazení pod 1. armádu. V tu dobu byl velitel divize, generál Taylor, ve Spojených Státech a proto bylo velení prozatímně svěřeno generálu McAuliffovi.
18. prosince dorazila 101. divize v nákladních vozech do oblasti Bastogne a když se generál McAuliffe setkal s Middletonem, dozvěděl se o rozkazu ke stažení velitelství 8. sboru z města. Když Middleton následujícího dne opouštěl město, předal McAuliffovi jen jeden rozkaz: „Udržte Bastogne.“ Ke splnění úkolu bylo ke 101. výsadkové divizi přičleněno Bojové velitelství B 10. obrněné divize, zbytky 9. obrněné divize, která byla takřka zničena německým útokem, 705. prapor tvořený stíhači tanků, 755. a 969. prapor polního dělostřelectva a další bojeschopní vojáci z nejrůznějších jednotek.
Během rána 19. prosince se 501. pluk přesunul na východ, aby navázal kontakt s americkými jednotkami bránícími okolí města. Jeho postup zastavil u města Neffe německý odpor, ale američtí vojáci držící obranu vydrželi. Američané východně od města čelili opakovaným německým útokům, a proto nebyli schopni obnovit obrannou linii. 20. prosince Američané ustoupili a vytvořili obraný perimetr okolo Bastogne. Jak se německé divize přibližovaly k Bastogne, generál McAuliffe stáhl své vojáky k posílení severní a východní strany Bastogne. 502. pluk se rozmístil na severu, v oblasti Longchamps. 506. pluk zaujal pozice mezi městečkem Foy a železniční trasou Bourcy-Bastogne. A 501. pluk držel obranu na pravém křídle 506. pluku směrem na východ až k Neffe, zatímco 2. prapor 327. pluku kluzákové pěchoty bránila oblast okolo Marvie.
První německý pokus prorazit obranu Bastogne vedl na linie 501. pluku u Neffe. Navzdory opakovaným německým útokům výsadkáři pozice udrželi a tak se pozornost nepřítele obrátila více na jih. 21. prosince se Němci pokusili proniknout linií u Marvie, v sektoru 327. pluku. Nepřítel sice prorazil linie, ovšem kluzákářům se podařilo vzchopit a podnikli protiútok. 22. prosince se po četných přestřelkách před liniemi 327. pluku objevili 4 němečtí vojáci s bílou vlajkou. Němci přinášeli německé ultimátum určené pro velitele Bastogne s tím, že pokud se nevzdá do 2 hodin, bude čelit masivnímu bombardování města a jeho úplného zničení. legendární odpověď generála McAuliffa „Neserte si“ vyvolala v amerických řadách pobavení a povzbudila obránce.
Následujícího dne se počasí vyjasnilo a obránci Bastogne obdrželi tak dlouho očekávaný shoz s municí a zásobami. Změna počasí také Spojencům umožnila použít letectvo proti německým tankovým divizím, stahujících se okolo Bastogne. Ten den Němci opět zaútočili na západní část sektoru 327. pluku a na Štědrý den se jim podařilo prorazit americkou linii u Hemroulle. Němci však rozdělili své útočné síly, když jedna část zaútočila na Hemroulle (bráněnou vojáky 10. obrněné divize a 705. praporem stihačů tanků) a druhá se stočila vlevo a zaútočila na 502. pluk u Champs. Obráncům se však obě útočné síly podařilo obklíčit a nepřátele zabít nebo zajmout. Poslední německý pokus dobýt Americkou baštu 26. prosince byl zastaven americkými dělostřelci.
Odpoledne toho dne se tanky 4. obrněné divize probily nepřátelskou linií z jihu a dorazily ke statečným obráncům. Ačkoliv se Němci pokusili vzniklou trhlinu zacelit, obléhání města bylo prolomeno. Úspěšná obrana Bastogne zpomalila německý postup do amerických linií a během obrany města vázala německé jednotky nutné pro německý průlom. Výsledkem bylo zastavení německé ofenzivy a vojáci 101. divize zůstali v Bastogne ještě několik dalších týdnů, kdy se podíleli na čištění dříve ztracených území a zacelování trhliny v amerických liniích.
Konečně 18. ledna se divize přesunula do Alsaska jako součást 7. armády, kde držela obrané pozice do konce února. Poté se vrátila do Mourmelonu, kde byla opět přiřazena pod velení První spojenecké výsadkové armády.
1. března 1945 se s novou organizační strukturou výsadkových divizí stal 506. pluk základní jednotkou 101. divize. O dva týdny později navštívil Generál Eisenhower základnu v Mourmelonu a ocenil „Křičící orly“ vyznamenáním Distinguished Unit Citation (DUC) pro jejich činy v Bastogne. Vojáci se vrátili zpět k výcviku a připravovali se na očekávaný seskok nad Berlínem. Místo toho se první týden v dubnu divize, avšak bez 501. pluku, který zůstal v Mourmelonu, opět přesunula do nových pozic poblíž Rýna.
NĚMECKO
Poslední dny války strávila 101. divize v Berchtesgadenu, horském sídle Adolfa Hitlera. Výsadkáři trávili svůj čas „lovem“ na ukrývající se německé velitele a pohlaváry. Konečně 1. srpna byla 101. divize vystřídána 42. pěší divizí a přesunula se zpět k výcviku do Francie kvůli předpokládanému využití v Tichomoří. Avšak poté, co Japonci kapitulovali, byla divize 30. listopadu 1945 ve Francii deaktivována.
Zdroj: http://www.101-airborne.com